duben
18
2015

Hidžáb a kulturní konflikty

Dne 15. dubna 2015 se na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze konala konference o používání náboženských symbolů ve veřejném prostoru. Za účasti zástupců Kanceláře veřejné ochránkyně práv, pedagogů Právnické fakulty UK a vysoké školy CEVRO Institut a řady dalších odborníků byly diskutovány otázky, které se týkaly jak sekulárního a náboženského významu různých náboženských symbolů, tak i problematiky právní regulace jejich nošení.

Podnětem k uspořádání konference byla zpráva veřejné ochránkyně o šetření ve věci zákazu nošení pokrývek hlavy ve střední zdravotnické škole z července 2014. Kauza dvou muslimských studentek střední zdravotnické školy v Praze, které kvůli údajnému zákazu nošení hidžábu (muslimské pokrývky hlavy) zanechaly studia, byla již v roce 2013 medializována a stala se předmětem nejen věcné diskuse, ale i emotivních internetových debat.

Ochrana práv vs. lidskoprávní pravěk

Je třeba konstatovat, že některé argumenty ze strany vedení školy připomínaly spíše lidskoprávní pravěk a ignorovaly běžné ústavní a mezinárodní standardy ochrany základních práv. Velká zásluha veřejné ochránkyně práv spočívá mimo jiné v tom, že připomenula základní parametry lidskoprávní doktríny. Lidská práva nemají – až na výjimky, které v daném případě nebyly relevantní – absolutní povahu, a veřejná moc je může za určitých podmínek omezovat. K těmto podmínkám však patří princip legality, podle něhož má být zásah opřen o právní normu, dále princip legitimity, podle něhož musí zásah sloužit legitimnímu cíli, a nakonec princip proporcionality, podle něhož konkrétní zásah do lidského práva musí být ve vztahu ke sledovanému cíli vhodný a přiměřený.

Ve světle ochrany lidských práv nemůže být vhodným podkladem omezení náboženské svobody ustanovení školního řádu, které nemá oporu v žádném zákoně. Ani skutečnost, že ředitel či ředitelka školy považuje nošení hidžábu výslovně za nespolečenské, není dostatečným základem pro zásah. Evropský soud pro lidská práva se opakovaně zabýval zákazem nošení náboženských symbolů, včetně muslimské pokrývky hlavy nebo i sikhského turbanu, ale ani v jednom z těchto případů neztroskotala argumentace státu již v stadiu debaty o legalitě. V kauzách týkajících se Francie, Švýcarska a dokonce i Turecka Soud vždy bral národní úpravu zákazu náboženských symbolů jako dostačující z hlediska legality. Veškeré podstatné úvahy Soudu se zaměřily na otázku legitimního cíle zásahu a na přiměřenost omezení. Z tohoto hlediska představuje český případ, ve kterém došlo k porušení principu legality, unikát.

Přitom je třeba připustit, že Evropský soud pro lidská práva dosud ve všech případech týkajících se zákazu nošení hidžábu ve školách dal nakonec za pravdu smluvním státům a hodnotil příslušné zásahy jako slučitelné s Evropskou úmluvou o lidských právech. Z tohoto důvodu přirozeně nelze případné snahy o omezování náboženských symbolů ve veřejném prostoru diskvalifikovat jako protiprávní nebo xenofobní. Je však nutné uvědomit si požadavky, které na národní úpravu klade ústavní a mezinárodní ochrana lidských práv.

Což takhle neregulovat?

Jaký legitimní cíl by měl sledovat zákaz nošení náboženských symbolů ve veřejných školách? Turecko, Francie a Švýcarsko poukázaly na svoji dlouhou tradici sekularismu, který odděluje stát od sféry náboženství, resp. v rigidním francouzském pojetí vylučuje náboženské projevy z veřejného prostoru. Je ovšem otázkou, zda by současná Česká republika měla či chtěla podobnou tradici založit nebo na ni navázat. Období potlačování a pronásledování církví a náboženských společností, které nastalo za komunistického režimu po roce 1948, může sotva sloužit jako vzor. Nebylo by vhodné pokračovat v liberálnějším přístupu ke všem náboženstvím a po vzoru naprosté většiny evropských států otázku nošení náboženských symbolů vůbec neregulovat?

V každém případě mají být tyto právně-politické aspekty řešeny v legislativním procesu za účasti všech relevantních aktérů včetně občanské společnosti. Ředitelna veřejné školy zcela jistě není vhodným fórem pro řešení zákazu nošení muslimské pokrývky hlavy.

 


Podrobná analýza problematiky vyšla pod názvem Kulturní konflikt v Čechách. Ke zprávě veřejné ochránkyně práv o zákazu nošení muslimského šátku ve střední zdravotnické škole v odborném časopise Jurisprudence (6/2014, str. 15-19). Zmíněná zpráva veřejné ochránkyně práv je dostupná na těchto stránkách.

Tagy

nejčtenější

Rok Novak

EU as a Hayekian federation

About conservative case for EU, much needed reforms to cope with nationalism and pragmatic conservation of monetary union...

Rok Novak

EU jako hayekovská federace

O konzervativních argumentech pro Evropskou unii, nutných reformách jako obraně před nacionalismem, pragmatickém zachování...

Harald Christian Scheu

Koncept rovných příležitostí z české a evropské perspektivy

Tématem tohoto příspěvku je koncept rovných příležitostí z české a evropské perspektivy. Vzhledem k tomu, jak je právní úprava...

Jiří Š. Cieslar

Vítězství rozumu nad city aneb číst Masaryka

Bez větší pozornosti vyšla koncem léta publikace historika a prvního československého velvyslance v Izraeli Miloše Pojara...

Václav Rybáček

Státní kase štěstí přeje

Finance státu, aktuálně jedno z hlavních témat politických bojů. Veřejnost je zásobována zprávami o rekordních přebytcích,...