září
12
2016

Věda o klimatu není náboženství

O posunech ve vnímání problémů klimatické změny, politizaci vědy, seznamech „hříšníků“ a zbožných přání politiků, ale i nacházejících amerických prezidentských volbách s profesorem Patrickem Michaelsem, bývalým prezidentem Americké asociace klimatologů a předsedou výboru pro aplikovanou klimatologii Americké meteorologické společnosti.

Dr. Michaelsi, patříte mezi přední světové experty na zemské klima, kteří po řadu let opakovaně tvrdí, že namísto ukvapeného volání po politických krocích je nejprve nutné mít dobrá data a věcnou debatu o klimatické změně a naší reakci na ni. Je to už deset let, co nám Al Gore vylíčil ve svém oslavovaném filmu „Nepohodlná pravda“ děsivou vizi budoucnosti naší planety. Měl pravdu? Jsme dnes moudřejší než před deseti lety? Víme dnes něco, co Al Gore nevěděl, nebo nechtěl vědět?

 

Al Gore nechápe, že míra oteplování povrchu planety je dnes zhruba poloviční v porovnání s tím, co v průměru předpovídaly klimatické modely v poslední (2013)  zprávě panelu pro klimatickou změnu Organizace spojených národů (Intergovernmental Panel on Climate Change – IPCC). To znamená, že „citlivost“ teplot povrchu planety na kysličník uhličitý je zhruba polovina průměru těchto modelů.

 

Al Gore také nerozumí tomu, že v současnosti toho opravdu s tím nemůžeme příliš udělat. Kromě atomové energie nebo energie z vody nemáme žádnou smysluplnou náhradu za fosilní paliva pro výrobu elektřiny. Solární energie nebo vítr jsou kroky špatným směrem, jelikož nejsou koncentrovány, zatímco historická tendence ukazuje nutnost stále koncentrovanější a centralizovanější energie. Tyto technologie nebudou schopny nikdy zásobovat velké město ve středních zeměpisných šířkách, a proto investice do nich představují zjevné plýtvání kapitálem. Tyto zdroje by mohly být mnohem lépe investovány do nových technologií, které z dnešní perspektivy vůbec neumíme představit. Je to dobře vidět, podíváme-li se na vývoj v oblasti energetiky za posledních sto let a uvědomíme-li si význam objevu nukleární fúze a schopnost získávat ohromné množství přírodního plynu z břidlic. Kdybychom se kvůli marným vládním projektům připravili o kapitál, investice do těchto objevů a technologií by se neuskutečnily.  Není proto dnes lepší „dělat alespoň něco“, protože ono „něco“ nefunguje!

 

Věda pod vlivem

 

Jste patrně jeden z relativně mála lidí, kteří čtou nejen shrnutí pro politiky, která Mezinárodní panel pro klimatickou změnu vydává, ale celé mnohasetstránkové zprávy. Je zřetelný nějaký posun v tom, co IPCC vydává ohledně závažnosti problému klimatické změny, případně návrhů na to, jak reagovat?

Poslední zprávy IPCC ukazují na větší pravděpodobnost mírnějšího (a pravděpodobně přínosného) oteplování než zprávy dřívější. Příliš to ovšem není zdůrazňováno, takže si to kritičtí čtenáři musí většinou najít sami.

 

Jsme ovšem svědky jiného systematického problému, který zasahuje veškeré souhrny poznání věnované člověkem vyvolané klimatické změně. Vědci nemají žádný důvod publikovat odborné texty, jež budou hovořit o nevýznamnosti tohoto problému (což by vedlo k zastavení financování tohoto výzkumu), zatímco jsou v mnoha ohledech motivováni přicházet s šokujícími závěry, což je dosti snadné, jelikož parametry klimatických modelů je možné všemožně upravovat. Když tedy někdo provede souhrn literatury, je výsledek vychýlený. Jedná se o velmi závažný problém, jelikož vlády k tomuto problému zaujímají stanoviska a následně též dotují výzkum, který takové stanovisko podporuje. Vědci jsou na financování výzkumu závislí, takže jsou vedeni k tomu, aby v zájmu zachování svých míst podporovali vládní pozici k danému tématu. 

Není žádným tajemstvím, že tento jev existuje a zároveň je jasné, že neexistuje jednoduchý způsob, jak se ho zbavit. Jediným řešením je existence otevřenějšího systému, kdy by byl výzkum financován větším množstvím subjektů. To by sice neodstranilo situaci, kdy je výstup vědecké činnosti ovlivňován způsobem financování, ale došlo by ke zvýšení diverzity bádání. To by zajisté podpořilo zdravý pokrok ve vědě více než dnešní systém monopsonu!

 

 

Ve svých knihách vyjadřujete značnou skepsi vůči smysluplnosti velkých mezinárodních konferencí organizovaných ve jménu prosazení politik v reakci na klimatickou změnu. Proč? Podíváme-li se zpět, jaké poučení si můžeme vzít z Ria, Kjóta, Paříže...?

 

Není vůbec obtížné si uvědomit, že tzv. Kjótský protokol ničeho měřitelného s klimatickou změnou nedosáhl. Poslední dohoda z Paříže postrádá mechanismy vynucení závazků a také k ničemu nepovede. Tyto konference neslouží k ničemu jinému než k tomu, aby se všichni hlavní aktéři samolibě promenádovali před televizními kamerami. Všechny budoucí konference dopadnou stejně, dokud nebude vyvinut funkční způsob, jak vygenerovat ohromné množství energie bez uhlíkových emisí. Dokud toto není splněno, jde o prezentace zbožných přání, nic jiného.    

 

Jak se agenda „globálního oteplování“ promítá v americké politice? Ztrácí na významu? Odráží se nějak v současných prezidentských volbách?

 

V průzkumech veřejného mínění voliči obvykle řadí „životní prostředí“ na samý konec témat, která je zajímají; a v rámci této kategorie najdeme „globální oteplování“ obvykle na posledním místě či blízko poslední pozici. Když ale politici hlasují o nesmyslných opatřeních v souvislosti s globální klimatickou změnou, bývají přísně trestáni. Kvůli schválení zákona o obchodu s emisními povolenkami z roku 2009, ztratila Demokratická strana 65 křesel v doplňovacích volbách v následujícím roce, a tím přišla o kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů. (Senát o tomto zákoně nikdy nehlasoval a k masovým ztrátám demokratů zde nedošlo.) Za normálních okolností by demokraté byli potrestáni za Obamovo (téměř diktátorské) využití exekutivní moci v otázkách regulací ve jménu boje s klimatickou změnou během jeho druhého období, ale republikáni si zvolili otřesného kandidáta – Donalda Trumpa – jako protikandidáta Hillary Clintonové. Je to patrně jediný kandidát, který s ní může prohrát, což se nyní zdá, že se opravdu stane. Clintonová bude pokračovat v Obamově stylu překračování exekutivních pravomocí prezidenta a v tomto ohledu je bohužel ještě radikálnější než Obama.  V takovém případě odhaduji, že její strana bude potrestána ve volbách do Kongresu v roce 2018. Tento vývoj bude ještě pravděpodobnější tehdy, když Trumpova kandidatura povede k tomu, že republikáni ztratí v podzimních volbách kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů.

 

Ve jménu „vědeckého konsensu“

 

Rád bych se na konec věnoval vztahu vědy a politiky. Nedávno jsem viděl seznam údajných „hříšníků“, vědců, kteří se odvážili kritizovat některé aspekty poznání, jež je prezentováno jako vědecký konsensus o fungování našeho světa. Byli obviněni z neetického chování, korupce apod. a byla zpochybněna jejich odborná reputace. Co se to děje s americkými školami a vědeckými institucemi? I vy jste byl na tomto seznamu. Dotklo se Vás to?

 

Stávající guvernér Virginie, člověk, který též usiloval o viceprezidentské křeslo ve stávajících volbách, Tim Kaine, vyzval prezidenta University of Virginia Johna Casteena, aby jen tak nenechal mé působení na univerzitě. Jelikož prezident školy je sám zanícený levičák, rád se tohoto úkolu zhostil. Na konci svého funkčního období byl na jedné akci tázán na názor ohledně požadavků nahlédnout do emailů Michaela Manna, vědce, který přišel s teorií „hokejkového grafu“). Odpovědi se vyhnul a hned dodal: „ale alespoň jsem se zbavil Pata Michaelse“. A to udělal navzdory mé pozici  profesora a třicetiletému působení na univerzitě. Očekávám, že vicepresident Kaine se bude chovat obdobně a bude pronásledovat klimatické vědce s odlišným názorem a to včetně mě. Takovéto otřesné chování přesně ilustruje, co se dnes na amerických univerzitách děje.

 


Patrick J. MichaelsPatrick J. Michaels

- ředitel Centra pro studium vědy amerického CATO Institutu

- bývalý prezident Americké asociace klimatologů

- bývalý předseda výboru pro aplikovanou klimatologii Americké meteorologické společnosti

- profesor emeritus environmentálních věd na University of Virginia

- spoluautor a recenzent Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC)

- autor řady knih o globální změně klimatu – poslední z roku 2015 nese název Lukewarming: The New Climate Science that Changes Everything

- publikoval články v odborných periodicích jako je Climate Research, Climatic Change, Geophysical Research Letters, Journal of Climate, Nature  a Science a vystupuje hojně v populárních médiích

- nedávno vystoupil na půdě vysoké školy CEVRO Institut s přednáškou „Global Lukewarming: A New Synthesis of Climate Change”.

Tagy

nejčtenější

Rok Novak

EU as a Hayekian federation

About conservative case for EU, much needed reforms to cope with nationalism and pragmatic conservation of monetary union...

Rok Novak

EU jako hayekovská federace

O konzervativních argumentech pro Evropskou unii, nutných reformách jako obraně před nacionalismem, pragmatickém zachování...

Harald Christian Scheu

Koncept rovných příležitostí z české a evropské perspektivy

Tématem tohoto příspěvku je koncept rovných příležitostí z české a evropské perspektivy. Vzhledem k tomu, jak je právní úprava...

Jiří Š. Cieslar

Vítězství rozumu nad city aneb číst Masaryka

Bez větší pozornosti vyšla koncem léta publikace historika a prvního československého velvyslance v Izraeli Miloše Pojara...

Václav Rybáček

Státní kase štěstí přeje

Finance státu, aktuálně jedno z hlavních témat politických bojů. Veřejnost je zásobována zprávami o rekordních přebytcích,...