Hans-Hermann Hoppe: Stručná historie člověka
Konečně máme v češtině dostupnou publikaci, která na jedné straně ukáže, jak je možné využít misesovskou praxeologii k pojednání o ohromně složitém tématu hledání „logiky“ vývoje lidstva, a na druhé straně – doufejme – vyvolá kontroverze a přispěje tak k oživení zásadních debat o žádoucí podobě dnešních společenských institucí.
Ekonomové jsou často v souladu s představami řady lidí vykreslováni jako šarlatáni, jejichž náplní práce je odhadovat růst HDP v příští pětiletce s přesností na dvě desetinná místa, případně jako technokratičtí plánovači ve vysokých funkcích, kteří například chtějí pomocí řízeného znehodnocování měny vyvolávat – ve jménu blaha společnosti – v lidech odlišné tempo utrácení jejich těžce vydělaných peněz. V lepším případě lidé chápou, že ekonomie má i humanitní rozměr, který však v podání některých českých popularizátorů rozmělňuje její poznatky do té míry, že se předmětné úvahy často mění na moralizování a lidové filosofování, v rámci něhož lze říci úplně cokoli, jelikož vše je v principu možné, a záleží jen na okamžitých pocitech autora, jakým směrem nechá rozvíjet svou bujnou fantazii.
Hans-Hermann Hoppe ve své knize představuje alternativu. Ukazuje, jak má vypadat opravdová ekonomie s humanitní tváří, jež je součástí syntetizující teorie. Profesor Hoppe má k takovému počinu nejlepší předpoklady – vystudoval filosofii, sociologii i ekonomii, ve Frankfurtu byl studentem Jürgena Habermase, avšak jeho skutečným mentorem (a mnohaletým kolegou na univerzitě v Las Vegas) byl Murray Rothbard. Hans-Hermann Hoppe ve svých knihách vždy prokazoval, že ekonomie neexistuje ve vzduchoprázdnu, a je třeba znát její meze a zároveň chápat její vazby na politickou filosofii, společenskou etiku, teorii práva a vědy historické. Tento přístup najdeme v jeho nejznámějších knihách jako je Teorie socialismu a kapitalismu (1989), Demokracie: Bůh který selhal (2001) nebo Ekonomie a etika soukromého vlastnictví (1993, 2006). Stručná historie člověka, Hoppeho poslední kniha, je sepsaná ve stejném stylu širokého „sociologického“ pojednání, ale – jak už titul napovídá – má mnohem větší ambice: rekonstruovat lidskou historii a ukázat, že naše poznatky o historii jsou plné mýtů. Stejně jako pokusy o aplikaci socialismu jsou odsouzeny k nezdaru i při nejlepší vůli jeho realizátorů a podpoře dvorních intelektuálů, tak i některá rozšířená vysvětlení událostí historického vývoje jsou prostě nemožná, jakkoli intelektuální elity tato vysvětlení šíří a miliony lidí je považují ze nezpochybnitelná.
Profesor Hoppe ve své útlé knize pokrývá tisíce let vývoje společnosti a mnoho témat: vysvětluje důvody vzniku a význam soukromého vlastnictví a rodiny, objasňuje mechanismy úniku lidstva z malthusiánské pasti relativního přelidnění, rozebírá důvody naší prosperity posledních dvou staletí. Do debaty však kromě tradičních vysvětlení vnáší například i faktor klimatu nebo upozorňuje na význam geograficky nerovnoměrného rozložení lidské inteligence. Za kriticky důležitý – a mylně chápaný – považuje pak historický střet přirozeně hierarchizované společnosti s postupně na síle nabírající nově vytvářenou politickou hierarchií moderního státu, kterému se po průmyslové revoluci – jež lidstvu dala stroj na bezprecedentní bohatství – otevřel prostor pro systematické odsávání nově vytvářeného bohatství pro své vlastní účely. Profesor Hoppe popisuje vliv těchto společenských jevů na změny ve způsobech vládnutí, v metodách vedení válek, ale i ve fungování systémů spravedlnosti. Vysvětluje, proč řadu z těchto změn nelze považovat za změny k lepšímu; ukazuje, jak často moderní společenské instituce slouží opaku své zdánlivé funkce – tvrdí například, že ústavy chrání vlády před lidem (a nikoli naopak), nebo upozorňuje na to, že političtí vládcové se těší zvláštním výsadám a jsou „nad zákonem“ (a nikoli „pod zákonem“).
Hoppe se pak v závěru knihy přechází od témat historických ke žhavé současnosti, k problémům moci moderního státu. Analyzuje zkázonosnost politik založených na závisti na straně jedné, a politické korektnosti na straně druhé, ukazuje na nebezpečí ideologických válek a vazeb mocenských elit na tato dobrodružství, v domácí politice nám připomíná, jak moc jsou naše práva ohrožována legislativní smrští, které dnes čelíme ve většině zemí. Především však nám Hans-Hermann Hoppe vysvětluje, že tyto věci nepadají z nebe, že se nejedná o náhodné nešvary, jež lze změnou vládních garnitur odstranit. Při čtení jeho Stručné historie člověka si uvědomíme, jak hluboké kořeny mají jevy, které dnes ohrožují naše životy, náš majetek a naši svobodu. Zároveň všechny čtenáře patrně zamrazí, když si při čtení jasně formulovaných Hoppeho argumentů uvědomí, jak bezbranní dnes často jsme v důsledku toho, že o řadě věcí vůbec nelze z důvodů – i u nás stále sílící – tzv. politické korektnosti ani veřejně diskutovat, natož doufat v to, že by potřebnou pluralitu pohledů nabízel náš politicky kontrolovaný systém vzdělávání.
Profesor Hoppe v České republice opakovaně pobýval, přednášel na konferencích a letních školách či uváděl na český trh knihy některých svých mentorů – napsal doslov k českému vydání Misesova Liberalismu (Liberální institut, 1998), předmluvu k Rothbardově Etice svobody (Liberální institut, 2009) a křtil knihu Erika von Kuehnelt-Leddihna Levicové smýšlení: Od de Sada a Marxe k Hitlerovi a Pol Potovi (CEVRO Institut, 2010). Jelikož do současnosti je jeho jedinou knihou v češtině výběr statí, jenž vyšel u příležitosti jeho 60. narozenín pod názvem Demokracie, anarchie a omyly ekonomie (Liberální institut, 2009), je publikace Stručná historie člověka významným vydavatelským počinem. Konečně máme v češtině dostupnou publikaci, která na jedné straně ukáže, jak je možné využít misesovskou praxeologii k pojednání o ohromně složitém tématu hledání „logiky“ vývoje lidstva, a na druhé straně – doufejme – vyvolá kontroverze a přispěje tak k oživení zásadních debat o žádoucí podobě dnešních společenských institucí.
Josef Šíma, rektor vysoké školy CEVRO Institut